Odpad z plechových a hliníkových obalů má minimální přímý dopad na životní prostředí. Obecně neuvolňují žádné škodlivé chemické látky ani nezpůsobují vážné škody rostlinám a živočichům. Hliníkové a kovové obaly jsou v tomto ohledu jednoznačně lepší volbou.
Množství vzniklého obalového odpadu neustále roste a v současné době dosahuje v EU závratné roční hodnoty 167 kg na obyvatele [6].
Podíl recyklovaného obalového materiálu (Zdroj: EUROSTAT )
Dvěma běžnými formami obalového odpadu jsou plasty, které tvoří 19 % celkového odpadu, a kovy (převážně pocínovaný plech a hliník), které tvoří 5 % celkového odpadu [1].
Při porovnávání obalových odpadů z plastů a kovů je nutné analyzovat každý z nich od kolébky po hrob. Jak plasty, tak kovy mohou mít negativní vliv na životní prostředí, ale po důkladném přezkoumání obou je jasné, která volba je udržitelnější.
Plasty používané v obalech jsou běžně typy polyethylenu, jako je polyethylen tetrafalát (PET) a polyethylen vysoké hustoty (HDPE). Vyrábějí se z ropy energeticky náročným procesem známým jako polymerace. Polymerace je spojování mnoha malých molekul do velkých řetězců molekul.
Ropa se používá přímo k výrobě plastů a jako fosilní palivo k pohonu výrobního procesu. Fosilní paliva uvolňují skleníkové plyny, které způsobují změnu klimatu. Kromě toho je ropa omezeným zdrojem, který podle předpovědí vědců během příštích několika set let z velké části vyčerpáme. I když má výroba plastů některé velmi negativní výrobní nároky, ve srovnání s výrobou plechových a hliníkových obalů spotřebuje jen zlomek energie.
Hliník je kov, který se přirozeně nachází na Zemi a tvoří 8 % zemské kůry. Problémem je, že hliník se vždy nachází jako ruda, což znamená, že se nachází v kombinaci s jinými sloučeninami. Aby se hliník oddělil od ostatních sloučenin, musí se extrahovat pomocí energeticky velmi náročného procesu. Energie pro tento proces se obvykle vytváří spalováním fosilních paliv [2].
Při porovnání výrobních procesů se zjistilo, že 1 kg polyethylenových plastů vyprodukuje přibližně 4 kg CO2 a 1 kg hliníku 10,63 kg CO2 [3]. Pouze na základě výrobního procesu se plast jeví jako ekologicky udržitelnější volba.
Od 50. let 20. století lidé vyprodukovali více než 9 miliard tun plastového odpadu, který se dostal do našich oceánů, řek a přírodních oblastí. Některé z těchto plastů uvolňují do vody a na souši chemické látky, které vedou k vážným zdravotním problémům, jako je rakovina. Kromě toho mnoho živočichů náhodně konzumuje plasty, které ucpávají jejich trávicí trakt a vedou k jejich smrti [4]. Plasty ohrožují dokonce i rostliny. Při rozkladu některých plastů v půdě se z nich uvolňují chemické látky, jako je bisfenol A (BPA), které ničí přirozené mikroorganismy, jež rostliny potřebují k přežití [5].
To jsou jen některé z běžných problémů spojených s plastovými obaly.Jak již víme, oba tyto obalové materiály mohou mít negativní dopad na životní prostředí, pokud nejsou správně zlikvidovány. Jedním z hlavních problémů každého z těchto materiálů je, že jejich rozklad v přírodních podmínkách trvá velmi dlouho. Plast se rozkládá více než 400 let a cín a hliník 50 až 200 let [8]. Protože rozklad těchto materiálů trvá tak dlouho, na skládkách a v ekosystémech se jich časem hromadí stále více. Jak již bylo řečeno, plast se rozkládá více než dvakrát déle než hliník a cín.
Odpadní plech a hliníkové obaly mají minimální přímé dopady na životní prostředí kromě toho, že zabírají místo na skládkách a jsou nevzhledné. Obecně neuvolňují žádné škodlivé chemické látky ani nezpůsobují vážné škody rostlinám a živočichům. Hliníkové a plechové obaly jsou v tomto ohledu jednoznačně lepší volbou.
Abychom nakonec určili, která forma obalového materiálu je udržitelnější, musíme vzít v úvahu proces recyklace obou.
Spotřeba plastů za posledních 50 let prudce vzrostla, ale jejich recyklace sotva drží krok. V současné době se recykluje pouze 9 % všech plastů. To je velmi málo, když si uvědomíme, že jen ve Spojených státech je více než 13 milionů tun plastového obalového odpadu [9].
Jednou z hlavních překážek recyklace plastů je její obtížnost. Existuje více druhů plastů a všechny se musí oddělovat a recyklovat různými způsoby a v různých recyklačních centrech. Navíc ne všechny plasty je vůbec možné recyklovat, protože obsahují karcinogenní látky a při jejich tavení se mohou uvolňovat těkavé organické sloučeniny.
Na druhou stranu je recyklace pocínovaného plechu a hliníku mnohem snazší. Oba jsou kovové, takže plechové a hliníkové obaly lze z odpadních toků a skládek odstranit pomocí velkých magnetů. Z tohoto důvodu míra recyklace v posledních několika letech prudce vzrostla a v roce 2009 činila míra recyklace cínu a hliníku v EU 72 % [6].
Recyklací cínu a hliníku se z jejich rud vytěží méně nového kovu. Tím se snižuje množství energie, které se ročně spotřebuje na výrobu hliníkových a cínových obalů. Díky tomuto velkému úsilí o recyklaci je množství CO2, které vzniká při výrobě, pouze 1/3 toho, co by vzniklo, kdyby se neustále těžila nová ruda [2].
Při zvážení životního cyklu obou typů obalových materiálů je zřejmé, že pocínovaný plech a hliník je ekologičtější volbou. Svět se v současné době potýká s poměrně velkým množstvím ekologických problémů, od silnějších povětrnostních jevů až po zvyšování hladiny moří. Jedná se o globální problémy, které se týkají všech lidí, a proto je naší povinností snažit se s nimi bojovat. Drobná každodenní rozhodnutí, která děláme, mají vliv na naši budoucnost. I taková věc, jako je výběr hliníkových obalů, pomáhá vytvořit udržitelný svět pro naše budoucí generace.
[1] http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Packaging_waste_statistics
[2] Pongrácz, Eva. (2007). The Environmental Impacts of Packaging. Environmentally Conscious Materials and Chemicals Processing. 237 - 278. 10.1002/9780470168219.ch9.
[3] Bio Intelligence Service, GHK (2006). Annex 7. A study to examine the benefits of the End of Life Vehicles Directive and the costs and benefits of a revision of the 2015 targets for recycling, re-use and recovery under the ELV Directive. Report prepared for European Commission Environment Directorate-General.
[4] Plastic waste in the marine environment: A review of sources, occurrence and effects, Science of The Total Environment, Volumes 566–567, 2016, Pages 333-349, ISSN 0048-9697, https://doi.org/10.1016/j.scitotenv.2016.05.084.
[5] Darcie D Seachrist, Kristen W. Bonk, Shuk-Mei Ho, Gail S. Prins, Ana M. Soto, Ruth A. Keri, Reprod Toxicol. Author manuscript; available in PMC 2017 Jan 1., Published in final edited form as: Reprod Toxicol. 2016 Jan; 59: 167–182. Published online 2015 Oct 19. doi: 10.1016/j.reprotox.2015.09.006
[6] http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Packaging_waste_statistics
[7] http://steelforpackaging.org/pdf/life-cycle-assessment-on-tinplate
[8] https://www.des.nh.gov/organization/divisions/water/wmb/coastal/trash/documents/marine_debris.pdf
[9] https://www.thebalancesmb.com/plastic-recycling-facts-and-figures-2877886