Vnitřní povlak pro balení potravin

Často trvá dlouho, než se potravinářské výrobky dostanou z výroby do prodeje. Během tohoto procesu stráví většinu času zabalené ve stejném obalu. Je důležité, aby výrobek nejen odolal měnícímu se prostředí, kterým prochází, ale také aby zůstal po dlouhou dobu, než se dostane ke spotřebiteli, poživatelný. Jedním z hlavních způsobů, jak se výrobky balí, aby se prodloužila jejich trvanlivost, je použití vnitřních povlaků. Jedná se o vrstvy různých sloučenin na vnitřní straně kovového obalu, které vytvářejí bariéru mezi potravinářským výrobkem a kovem.

Typ použitého vnitřního povlaku závisí na oblasti, ve které se vyrábí, na přístupu k materiálům a na kovu, na kterém se používá. Ty se ve světě značně liší, ale v současné době jsou nejběžnější nátěry na bázi epoxidů, které tvoří 90 % všech používaných nátěrů. Nátěry na bázi epoxidů jsou běžné, protože se používají již od 50. let 20. století, jsou velmi pevné, pružné a odolné. Obsahují mnoho zkřížených monomerů, které se spojují a vytvářejí pevnou mřížku vazeb. Díky tomu jsou odolné proti poškození, protože mají mnoho vazeb, které je třeba přerušit.

Kromě toho jsou v současnosti nejlevnější formou povlaku. Lze je použít pro většinu druhů potravinářských výrobků [2]. Zbývajících 10 % nátěrů je založeno na organosolových, polyesterových, vinylových a olejových sloučeninách. Tyto nátěry se často vyrábějí z organických molekul rostlin, což je činí udržitelnějšími. Nevýhodou je, že každý z nich má aspekty, které je jednotlivě činí méně žádoucími než epoxidové nátěry.

Výroba organosolů je dražší, polyestery jsou při styku s kyselinami nestabilní, vinylové nátěry špatně přilnou ke kovům a při vysokých teplotách se rozpadají a oleosoly mají omezenou odolnost proti korozi a dlouho schnou [1,2].

Nevýhodou epoxidových pryskyřic je, že se vyrábějí s obsahem bisfenolu A. V posledních deseti letech se ve studiích o bisfenolu-A začaly objevovat souvislosti mezi nimi a toxickými účinky na člověka. Hlavním zjištěným problémem je, že pravděpodobně narušují lidský endokrinní systém [1,4]. Endokrinní systém řídí produkci hormonů v těle, a pokud je změněn, způsobuje poškození normálních tělesných funkcí.

U některých starších epoxidových pryskyřic bylo zjištěno, že způsobují abnormálně vysoké množství vyluhování BPA do potravinářských výrobků. Novější epoxidové pryskyřice tento problém napravily a studie nových nátěrů ukazují, že pouze asi 0,5 % BPA nalezeného v lidských vzorcích lze přímo vysledovat k epoxidovým pryskyřicím použitým v nádobách na potraviny. V současné době se výzkum zaměřuje na vývoj způsobů výroby alternativních pryskyřic nákladově a ekologicky udržitelným způsobem [2].

Přestože jsou epoxidové pryskyřice z hlediska funkčnosti nejpropracovanějšími vnitřními nátěry, nemusí být nutně nejlepší. The possible human health issues they cause is a serious negative factor to consider in their use. The European Commission and FDA have recently stepped up their regulation of epoxy resins and some low molecular weight resins, like variations Bisphenol A Diglycidyl Ether (BADGE), have been outlawed in some areas of Europe [1]. Když se společnosti rozhodují, jaký vnitřní nátěr použít pro potravinářský výrobek, je nejlepším postupem posoudit požadavky výrobku a určit, který nátěr nejlépe splňuje jeho potřeby.